THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doposud méně známá, ale naprosto šílená smečka ze země katolíků, IRA a whiskey se u nás nedávno letmo představila svou účastí na tour s Desecration. Tihle kluci jsou ovšem z irského jihu a tam jim toho tolik nehrozí (snad kromě toho vizoura). Tudíž se nadšeně oddali hudebním radovánkám. Původně hudlali nějaký ten detík, ale to, co předvedli na svém druhém CD, je něco šíleného. Tedy v dobrém slova smyslu. Posun směrem ke grindcoru je tu evidentní, ovšem zmutované deathmetalové jádro zůstalo. V jaké že intenzitě se asi budete v první chvíli poslechu klepat pochopíte ze dvou faktorů, jež vám nyní milostivě zjevím. Tak tedy zaprvé - na desce Nadir se nachází 24 grinddeathových skladeb, přičemž celé tornádo trvá poctivých 43 minut. A zadruhé – na zplození celé irské tancovačky dohlížel zpoza mixážního pultu švédského Soundlab studia človíček s povědomým jménem Mieszko Talarczyk (pro neznalé – nastavení vašeho čichometru směrem k pojmu Nasum znamená „přihořívá“). Čtveřice se ovšem neráchá v tématech typických pro grindcore, spíše to vypadá, jakoby jejich zlověstný název evokoval i zlo v jinak pěkně naštvaných a místy i docela přímočaře expresivních textech. Třeba sympaticky znějící Where´s My Axe mluví sama za sebe. Divoká They Use Dark Forces vypadá jako vystřižená z prvních alb Venom a Traumatic Stress Solution zase evokuje death/grindové vody. Plochá inspirace holywoodskou sračkou se objeví v Hamunaptra (City Of The Dead), naopak témata She Hates With a Marble Heart, Throne Of The Whore, Judgement Has Passed Before I Was Born, Bonebag nebo Pogrom vám svou tématickou proměnlivostí udělají v hlavě trochu nečekaný guláš, což se zdá být v tomto případě pozitivní hodnotou. Inu – je to barvitá deska, tenhle Nadir. Kombinované vokály kytaristy Steva (zlé hloubky) a basáka Coryho (frenetická skřeková anihilace) se vzájemně doplňují a dokupy s celým ansámblem tvoří něco trochu podobného tomu, co u nás dělají Alienation Mental, ovšem není to tak rychlé a progresivní, spíše více „metalové“. Rozhodně se ale jedná o velké překvapení a naději doposud v podstatě mlčící irské scény.
8 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.